Šedesát let kopané v Rokytnici v Orlických horách.
Jak ten čas letí. V roce 2010 uplynulo dlouhých šedesát let, kdy se v našem městě počítá existence klubu, který se zabývá sportem, který se nazývá kopaná neboli fotbal. Proto se pokusím na této stránce v šesti pokračováních chronologicky seřadit vše, co se za tu dlouhou dobu v tomto sportu v našem městě událo. Budu tak činit s použitím kroniky zdejšího klubu, kterou začal psát již zesnulý pan Václav Cit a v jehož práci do dnešní doby pokračuje pan Milan Charvát. Vše se pokusím doplnit o vzpomínky pamětníků té které doby.
Léta padesátá:
Zde bych chtěl nejprve zmínit, že se fotbal v Rokytnici hrál patrně již před druhou světovou válkou, neboť zde již z té doby existuje fotbalové hřiště. Patrně však šlo o německý fotbalový klub a tak se novodobá historie v českém podání datuje od roku 1950. Výraznou postavou začátků kopané je příslušník zdejšího oddělení Sboru národní bezpečnosti pan Rudolf Čech,který se na požádání tehdejšího komisaře MNV pro sport MUDr. Jana Lokaye, ujal založení a vedení rokytnické kopané. Dále nelze nevzpomenout tehdejšího rozhodčího pana Oldřicha Tomana, na nějž připadlo vybudování mužstva a který se také stal jeho prvním vedoucím. A nebylo to mužstvo ledajaké. Vždyť jména jako Ungrád, Kalous, Kryštofek, Rychetský, Duchoň, Maindl, Vejr, bratři Adamcové, Tirliger, Kánský, Frydrych, Charvát, Kolovratník a jiní, budou pomětníkům říkat mnoho. Toto mužstvo se hned přihlásilo do okresní soutěže okresu Žamberk, kam naše město v té době politicky patřilo. V těchto soutěžích té doby se hrálo asi pěkně od podlahy neboť je z dochovaných pamětí pana Čecha patrné, že zvláště v derby zápasech typu Lichkova, Slatiny nad Zdobnicí, Dolní Čermné nebo Jablonného n Orl.,se pěkně jiskřilo.Traduje se dokonce,že do těchto zápasů hráči nastupovali s chrániči holení zepředu i zezadu.Tak tehdejší fotbal bolel. Přesto se klubu daří po dvou sezonách postoupit o soutěž výš. Zde vydrží dvě sezony a po nich padá zpět do nejnižší soutěže okresu. Z té se mu již nepodaří postoupit, hraje v ní další tři sezony a po nich se ze soutěže odhlásí. To se píše rok 1957. Do roku 1960 se mistrovský fotbal v Rokytnici nehraje. V tomto roce je činnost pod názvem „Sokol“ obnovena a od té doby se hraje dodnes.
Archivní fotografie Sokola Rokytnice ze sezóny 1960 – 61:
Horní řada zleva: Frosch Jindřich, Frosch František, Krčmář, Radlinger, Aliger, Ruman.
Dolní řada zleva: Žídek, Tkáč, Marek, Gron, Hermann.
Léta šedesátá:
V roce 1960, kdy byla obnovena činnost po téměř tříleté odmlce. A je to návrat hned dvojnásobný neboť vedle již minule zmíněného Sokola vlétne do soutěží též vojenský celek místní posádky Dukla a nutno říci, že mnohdy je na tom výkonnostně lépe než jejich civilní kolegové. Do jara sezony 1967-1968,kdy se Dukla naposledy účastní soutěží se odehrálo několik derby utkání, která dokonale okořenila sportovní dění v našem městě. Bohužel ve zmíněném osmašedesátém končí nejen éra vojenského fotbalu, ale i posádky, která uvolňuje místo ve městě na dlouhá léta ruským okupantům.
Sokol jako na houpačce. Civilní celek se v první polovině tohoto období pohybuje po většinou ve třetí třídě okresu Rychnov nad Kněžnou, odkud postupuje v sezoně 1964-1965 o třídu výš a v té se udrží až do konce desetiletí. Celé toto období je o hledání cesty, kterou se má kopaná ve městě ubírat. Zde se také prezentují osobnosti jak z řad hráčů, tak i lidiček, kterým se tento sport stal celoživotní láskou. Stačí jen vzpomenout jména jako bratři Froschové, Gron, Krčmář, Radlinger, Aliger, Ruman, Herrmann, Žídek, Holý, Hriň, Skutil, Přemek Bárnet, Šafránek, Gavač a další hráči, to přece co jméno, to je pojem. No, a když k tomu přiřadíme ještě jména, jako jsou Pelant, Josef Rücker starší, Dostálek, Šírek a jiní je tento výčet sice neúplný, ale dostačující k tomu, kolik osobností se v šedesátých letech v rokytnickém fotbale pohybovalo. Důležité na této době je to, že se že se tento sport odrazil k lepším zítřkům, které přišly v letech sedmdesátých.
Léta sedmdesátá:
V tomto desetiletí dochází konečně ke stabilizaci výkonnosti rokytnických fotbalistů, ve městě se hraje stabilně nejvyšší okresní soutěž, několikrát je jen krůček k postupu do soutěží krajských. Zvlášť rok 1978 se stává velice smolným, neboť k postupu stačí pouze jediný bod. Bohužel není dáno a tak toto desetiletí končí sestupem do třetí třídy okresu, byť jen na jednu sezonu. Dochází také na založení mládežnických družstev, které se po mnoho dalších let stanou nepřebernou základnou mnoha generací hráčů, neodmyslitelně spjatých s historií rokytnické kopané.
Do tohoto desetiletí spadá jedna přelomová událost v historii tohoto sportu ve městě. V roce 1972 totiž redaktor tehdejšího Československého sportu jistý pan Přibys sezval do svého rodiště Rokytnice nad Vlárou fotbalové kluby ze všech Rokytnic v republice a založil tak tradici každoročního setkávání, které se stalo neodmyslitelnou akcí v životě rokytnického fotbalu. V tomto desetiletí se daří tento turnaj dvakrát vyhrát, a sice v roce 1975 a 1980. V ročnících 1977 a 1978 se účastní turnaje také Rokytnice z Polska. V ročníku 1978 dokonce turnaj pořádá až v daleké Jaroslawi. Zde se však odehraje skandál s řízením zápasů rozhodčími, který končí "dohodou" mezi Rokytnicemi v Orlických horách a nad Rokytnou. Po skandálním průběhu druhého poločasu mezi těmito celky trofej získává druhý jmenovaný a to je také konec účasti polských přátel v turnaji. Turnaj přežil vše, co mu stálo v cestě a s úspěchem se hraje až do dnešních dní. Tato tradice nemá v historii amatérského sportu obdoby.
I v tomto desetiletí se zde pohybuje mnoho lidí, kteří jsou s historií fotbalu ve městě neodmyslitelně. Ať jsou to funkcionáři jako tehdejší předseda MNV pan Václav Brůna, nebo pánové Milan Háva, Milan Kalát, František Žížala, Josef Dostálek nebo Béla Ferenc. Z hráčů pak Jan a Josef Novákové, Josef a Miroslav Rückerové, Ivo Toncr, Jan Vlasák, Boďa Luňák, Václav Kánský, Antonínové Jirout a Petřík a mnoho dalších, kteří se v tomto období na výsledcích rokytnické kopané podílí. Na konci této éry přichází do dění další neodmyslitelná osobnost, a sice JUDr. Jaroslav Homolka. S tímto jménem je spjato dění na mnoho dalších let.
TJ Sokol Rokytnice v Orlických horách – vítěz Turnaje Rokytnic 1975.
Zleva stojí: Háva (trenér), Aliger, Kánský Václav, Luňák, Vlasák, Novák Josef, Novák Jan,
Števko, Jirout, Žížala, vlajkonoši „Pišta – Zubatý“.
Dole zleva: Toncr, Cit, Rücker Miroslav, Štěpánek, Petřík, Charvát Václav, Hanuš, Štajner, Ruman.
Toto období nezačíná pro rokytnickou kopanou vůbec šťastně, neboť v hned v roce 1980 padá první tým do III. třídy okresu Rychnov nad Kněžnou. Přestože v létě téhož roku vítězí na již tradičním Mistrovství Rokytnic, nic to nemění na faktu, že se ve městě bude kopat jen nejnižší fotbalová soutěž v okrese. Že to bude na dlouhých sedm let, to v této chvíli vůbec nikdo netuší.
Radost fanouškům naopak dělají dorostenci, kteří pod vedením trenéra Jana Nováka st., postupují do krajské soutěže, kde úspěšně reprezentují město celé dvě sezony. Tento úspěch do této doby v mládežnických kategoriích ojedinělý má velký vliv na úroveň celé rokytnické kopané v dalších letech. Vždyť téměř celý tehdejší dorostenecký soubor vydrží u tohoto sportu po další léta a tím má rokytnická kopaná kde čerpat své nové hráče.
První tým zatím proplouvá úskalími III. třídy až do sezony 1986-1987. V ní tuto soutěž vyhrává a postupuje o soutěž výš. V roce 1987 také potřetí vyhrává Mistrovství Rokytnic a zakládá svou rezervu a sice "B" mužstvo, které přihlašuje do nejnižší soutěže okresu. Z postav které se o fotbal v tomto období nejvíce starají na poli funkcionářském je nutno jmenovat především JUDr. Jaroslava Homolku, Josefa Dostálka, Václava Cita, Miroslava Rückera st. a Antonína Jirouta. V oblasti trenérské pak především Jana Nováka st.
Na konci období osmdesátých let je nutno zmínit fakt,že dochází ke změně názvu rokytnického fotbalového klubu. Ten nese nově název: 1.FC Rokytnice v Orlických horách. Další událostí je osud „B“ týmu, který byl za záhadných okolností rozpuštěn a to byl impuls pro další osobnost rokytnické kopané Jaroslava Ungera k založení nového rokytnického klubu a sice Unionu, který se střídavými výsledky působí do dnešních dní.
Léta devadesátá:
Začátek pátého desetiletí historie rokytnické kopané je (jak již bylo v závěru minulého dílu naznačeno), ve znamení vzniku druhého klubu v našem městě, a sice Unionu. Tento klub slaví v jubilejním roce dvacet let své existence a tak hned na začátku této kapitoly několik slov o něm. Klub je založen panem Jaroslavem Ungerem a po celou dobu se pohybuje ve čtvrté třídě nejprve okresu Rychnov n. Kněžnou a posléze také Ústí nad Orlicí. Za zmínku též stojí jedno druhé a dvě třetí místa na Mistrovství Rokytnic v letech 1994-1997. Ke konci tohoto desetiletí se v tomto klubu zakládají družstva žákyň, která v následujícím desetiletí udělají mnoho pro propagaci našeho města.
1. FC zatím v klidu proplouvá vodami druhé okresní třídy ovšem pouze do roku 1996, kdy i přes skvěle sehranou jarní část soutěže padá o třídu níž. Tam setrvá dlouhé tři sezóny. Teprve rok před koncem tohoto desetiletí se daří návrat z druhého místa soutěže. V následujícím ročníku v pohodě okupuje střed tabulky a po podzimu roku 2000 dokonce vede tabulku.
Tak,jako v předchozích obdobích,i v tomto zde působí několik osobností,které nutno vzpomenout. Ať už je to Luboš Michalec, bratři Kánských, Petr Mareš, Jan Novák, Jan Ruman ml., Josef Dostálek, Antonín Jirout a bratři Rückerové již vzpomínaný Jaroslav Unger z Unionu a mnoho dalších, kteří dotáhnou rokytnickou fotbalovou káru do cíle pátého desetiletí její existence. A směle vykročí do dekády, která končí rokem 2010.
V poslední dekádě historie kopané v našem městě není od věci připomenout rokytnický Union. Zde se totiž začíná rodit fenomén ve městě dosud nebývalý a sice dívčí kopaná. Zpočátku je tento nápad přijímán s úsměvy, ale děvčata v následujících letech udělají pro propagaci města víc než všechna mužstva v letech minulých. Ať už je to účast na mezinárodních turnajích v Holandsku, Francii, Anglii nebo Dánsku. I na mezinárodních turnajích v tuzemsku se utkávají s věhlasnými soupeři jako je Arsenal Londýn, nebo Rapid Vídeň. Hlavně pak v roce 2001 postupují do nejvyšší soutěže své kategorie-1.ligy. Tu po roce opouštějí, aby se v roce 2003 vrátily, a tuto soutěž si užívají do roku 2007, kdy jako žákyně v celostátních soutěžích končí. Od roku 2005 totiž hrají 3. ligu žen a tu s přestávkou jednoho ročníku, kdy se podívají do ligy druhé, hrají dodnes.
Jejich mužští kolegové zatím hrají okresní 4. třídu, kterou si zpestří tříletou účastí ve stejné soutěži okresu Ústí nad Orlicí. V roce 2002 přivážejí 2. místo z Turnaje Rokytnic a v roce tuto soutěž dokonce na domácí půdě vyhrávají. V roce 2007 končí z finančních důvodů činnost. Tento stav by měl trvat do letošního roku, kdy by mužstvo mužů mělo opět začít existovat a hrát mistrovské soutěže.
1. FC Rokytnice v O. H. se zatím pohybuje v klidných vodách okresního přeboru 2. třídy. Tato pohoda však končí na závěr sezony2005-2006 kdy první mužstvo obsazuje poslední místo a následuje pád o soutěž níž. V té se ale naštěstí ohřeje pouze jednu sezonu a v roce 2007 se opět vrací do nejvyšší soutěže okresu. Zde působí až do dnešních dní se střídavými úspěchy, kdy se umisťuje vesměs ve středu tabulky. V současnosti v klubu kromě prvního mužstva působí družstva dorostu, starších žáků, elévů a přípravky. V současné době se však celé fotbalové hnutí potýká s nedostatkem jak financí, tak s nedostatkem lidí. Důkazem toho je skutečnost, že rokytničtí žáci v současné době hrají soutěž na ústeckém okrese a dorostenci společnou soutěž s okresem Náchod. Tak nezbývá než si jen přát, aby reorganizace mládežnických soutěží, která se připravuje od příští sezony, přinese nový vítr do plachet nejen rokytnické kopané, které je v letošním roce šedesát dlouhých let a jejíž historii jsme se po v našich vzpomínkách po celý půlrok, snažili přiblížit. Lze si jen přát, aby se při dalším jubileu (třeba již za deset let)nacházel v ještě lepším postavení než je tomu dnes.
Sepsal Zdeněk Matějíček v roce 2010
